Mám velké štěstí že jsem se stala součástí plenérových škol obětavých sdílných osobností:
Už 13 let poslední srpnový týden strávím s partou lidí bloudících českou krajinou a hledajících tu nejlepší kompozici k plenérovému malování. Zapíchnou své plenérové štafle ve stínu a kochají se českou krajinou.
Je těžké vybrat z jejich tvarů a barev ten nej záběr, tu jedinečnou kompozici, přenesitelnou na plátno. Prát se světly a stíny které vám mraky a slunce neustále mění. Ztrácí a znovu se objevuje vzálený horizont.
Často se stane problematickým pohled na pole a políčka, která krajinu tvarují. Zemědělci jsou v srpnu velmi rychlí, rychlejší než malíř se štětcem. Pokosené kukuřicové nebo pšeničné pole, odvezené balíky slámy, rychle změní plány malíře. Setkali jsme se i s vypouštěním rybníka, který zaplavil drobný potůček, naskicovaný s valouny a roztomilou vodní stružkou. Lesníci kacející les v blízkosti romantické železniční trati, taky naruší plán dotvořit obraz který je ve fázi podmalby.